POZOR

A.S.Puškin: Evžen Oněgin

Dnešní čtenářský deník nás vrací k ruské klasice – slavnému veršovanému románu Alexandra Sergejeviče Puškina Evžen Oněgin. Dílo, které jste se vy či vaše rodiče museli z části učit odrecitovat v ruštině nazpaměť, se může zdát současnému čtenáři neatraktivní. Pevně však věříme, že po přečtení tohoto článku se alespoň někdo z vás k romantickému příběhu plnému bolesti, lásky a hrdosti vrátí.

Něco málo k autorovi

Alexandr Sergejevič Puškin (1799-1837) patří k ruským národním básníkům a je považován za zakladatele moderní ruské literatury. Pocházel ze šlechtického rodu, takže mládí strávil na prestižním lyceu pro potomky z nejvýznamnějších rodin. S literaturou koketoval již během školních let a naplno se jí začal věnovat po ukončení studií. Psal především elegie a epigramy, tedy různé veršované básnické formy, časem přibyly ale i dramata, romány a povídky. V politicky komplikovaném Rusku si mladý básník svou angažovanou poezií brzy našel řadu nepřátel a byl nucen opustit Moskvu a odejít do vyhnanství v jižním Rusku. Později mu byl vstup do hlavního města opět povolen, jeho literární tvorba však byla podrobena carské cenzuře. Puškinův osud se uzavřel stejně dramaticky jako příběh řady jeho postav – byl postřelen v souboji s milencem své ženy Georgesem d´Anthésem a vážnému zranění břicha nakonec podlehl.

Evžen Oněgin

Děj

Příběh se odehrává na počátku 19. století v Rusku. Dvacetiletý Evžen Oněgin je bezstarostný floutek, který opouští zářivou petrohradskou společnost včetně všech svých milenek a stěhuje se na venkov, kde zdědil majetek po bohatém strýci. Jediného přítele v této bohem zapomenuté provincii najde v mladém poetovi Vladimíru Lenskému, který je prototypem idealistického snílka. Je zamilován a zasnouben s Olgou a svého přítele Oněgina vezme jednoho dne s sebou na návštěvu ke své milované. Zde se na scénu poprvé dostává Taťána, Olžina sestra. Oproti krásné, bezstarostné a relativně dětinské Olze je Taťána přesným opakem – je zamyšlená, tichá, sečtělá a uzavřená. Při prvním pohledu se do Oněgina hluboce zamiluje a napíše mu dopis, ve kterém se velmi otevřeně vyznává ze svých citů. Během následujícího náhodného setkání ji však Oněgin chladně odmítne se slovy, že se nikdy nechce ženit. Zásadní situace příběhu nastane na oslavě Taťániných narozenin, kterých se z povinnosti vůči Lenskému zúčastní i Oněgin. Aby ho pozlobil a ukázal, že ho s sebou neměl brát, začne Oněgin úmyslně flirtovat s Olgou, což romantický a zásadový Lenský považuje za urážku na cti a vyzve svého nejlepšího přítele na souboj. Při něm Oněgin zastřelí Lenského a v nastalé hrůze opouští venkov. Olga krátce truchlí nad Lenským, načež se vdá za dalšího nápadníka. Osud Taťány, která zatím tajně navštěvuje Oněginův opuštěný dům a čte si v jeho knihách, vezme do rukou její matka a odveze dceru do Moskvy s nadějí provdat ji kterémukoliv slibnému svobodnému muži. V líčeném ději nyní nastává časová elipsa. Oněgin se vrací do petrohradské společnosti a na jednom z bálů narazí na Taťánu, která je zde se svým manželem. Při setkání se jí podaří potlačit všechny minulé city a působí velmi chladně a distingovaně. Oněgin se naopak do Taťány okamžitě zamiluje a nakonec své neopětované lásce napíše dopis, ve kterém se tentokrát on vyznává ze svých citů. Taťána však zůstává stále chladná a bez odpovědi. Závěrečná scéna pak nechává otevřené možnosti interpretace: Oněgin v náhlém popudu smyslů odjíždí do Taťánina domu a najde ji plačící nad jeho dopisem. Přistižena při činu mu přizná svou lásku, zároveň však jasně stanoví, že už je pozdě a svého muže nikdy nepodvede.

Forma a styl

IMG_20151026_142427Puškin psal své vrcholné dílo sedm let – od roku 1823 do roku 1830, poprvé vydáno bylo roku 1833. Sám autor svůj výtvor označil za veršovaný román. Skládá se z 384 slok vystavěných podobně jako sonet, tedy podle schématu 14-ti řádků využívajících jambickou básnickou stopu (skládá se ze dvou slabik, přičemž první je krátká a druhá dlouhá – stopa, kterou známe například z Máchova Máje). Puškin přitom velmi pečlivě pracuje s rýmem, protože vytvořil schéma, které dodržuje celou báseň. 14-ti řádková sloka se tak vždy rýmuje v přesně daném pořadí, které bychom mohli znázornit takto: aBaBccDDeFFeGG (příklad najdete na obrázku).

Veršovaný román se skládá z osmi kapitol, která je každá uvedena krátkým citátem. Veškeré události jsou líčeny z pohledu auktoriálního (= vševědoucího) vypravěče, který se označuje za Oněginova přítele, stojí mimo děj a často ho komentuje bonmoty, které ironizují líčenou situaci. Většina vydání obsahuje i vlastní Puškinovu předmluvu a několik nedokončených strof o Oněginovu putování Ruskem po smrti Lenského, které autor nakonec do finální verze nezařadil.

Umělecká recepce

Puškinův román se dočkal velkého ohlasu nejen mezi literáty a čtenáři. Petr Iljič Čajkovskij napsal na motivy romány stejnojmennou operu, která patří k nejhranějším operám na evropských jevištích. Existují i baletní verze příběhu stejně jako divadelní či televizní dramatizace. V současné době můžete příběh Oněgina a Taťány shlédnout například v Klicperově divadle v Hradci Královém.

Představení Evžen Oněgin v Hradci Královém

Proč knihu znovu číst?

Evžen Oněgin je klasika, kterou by měl každý znát a každý alespoň jednou přečíst. Pravidelnost rýmu a často velmi nápadité použití rýmujících se slov činí z textu velmi příjemně plynoucí oddíl. A příběh je nadčasový a poetický. Čtěte!

A nebo už jste četli a chcete se dozvědět víc? Doporučujeme shlédnout rozbor díla v podání našeho předního rusisty, profesora Vladimíra Svatoně:

Formální informace volně podle: https://de.wikipedia.org/wiki/Eugen_Onegin

Další od stejného autora

Červnoví literární oslavenci

Nezahálíme ani v červnu a opět jsme pro Vás připravili oblíbený literární kvíz s červnovými oslavenci, kterých …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.