POZOR

Budou mi rozumět?! Přízvuk vrytý pod kůži rtů

Starosti s výslovností trápí spousty začínajích mluvčích.  Ať už hovoříme o začátcích prvního (mateřského) jazyka, nebo o dalších, které se učíme během života.

Když se malé děti učí mluvit, procházejí, řekněme, artikulčním dobrodružstvím. Poslouchají, napodobují, poslouchají, napodobují… Postupně tak zvuky proměňují v hlásky. Musí se dlouho učit nastavovat jazyk simultánně se rty do takových pozic, aby vyřčená jednotka vyzněla právě tak, jako vyznívá u jejich dospělých vzorů. Když se jim to nepodaří, okolí jim nemusí rozumět, a to je frustrující.

Stejně tak později, když už jeden jazyk sice ovládáme a učíme se dalšímu, můžeme mít problémy vyslovit určité hlásky. Někdy máme pocit, že jsme je vyslovili správně, třeba ani neslyšíme rozdíl oproti rodilému mluvčímu – on ho ale slyší. A právě tehdy je ve hře přízvuk, neboli akcent.

Přízvuk může být velmi zapeklitá věc. Když se lidé začnou učit cizí jazyk, soustředí se převážně na gramatiku a na slovní zásobu.

Přízvuk je „jazykový návyk“, kterého se lze zbavit možná nejhůře ze všech.

Není třeba ho však vidět jako handicap – hlavní je, že rodilý mluvčí je schopen rozumět obsahu Vaší výpovědi. Pokud ne, pak by bylo dobré na výslovnosti zapracovat. Doporučila bych poslouchat rodilé mluvčí. Pokud nemáte možnost poslouchat je naživo, pak klidně v televizi nebo na různých audio nahrávkách. Tohle je jeden z jazykových aspektů, pro jehož uchopení můžete číst jak chcete, ale nepomůže to (za předpokladu, že nebudete číst fonetické přepisy).

Pokud Vám ale obsah výpovědi rozumět je, pak je akcent možné vidět třeba i jako bonus.

Narozdíl od rodilého mluvčího totiž do konverzace přispíváte jazykem, který jste nabyli až po mateřském.

To je přinejmenším obdivuhodné, a proto si kvůli své výslovnosti v žádném případě nemusíte připadat méněcenně. Když bude nejhůř, Vašemu protějšku povíte: „řekni ‚ř‘!“, ten bude koukat!

Většině lidí se nikdy nepodaří přízvuk kompletně vymýtit. Určitě se na něm dá pracovat, ale často bývá vrytý dost hluboko. Ale není přece potřeba zbavovat se ho – přízvuk s sebou nese určitou osobitost. Poukazuje na různost řečí a jejich povah a jeho přítomnost je naprosto přirozená.

Další od stejného autora

Odlučitelná předpona – nenechejte ji, aby se z věty nenápadně vytratila!

Všechna následující slovesa mají jeden společný rys – když je používáme ve větě, často je …