POZOR

Bulimička 4.díl

Dříve neexistovala osvěta o zdravé výživě, obezitě dětí, prevence před poruchami příjmu potravy. Tlusté děti byly posílány do lázní.

Na doporučení dětské lékařky jsem byla nucena v sedmé třídě odjet na tak zvané ODTUČŇOVÁNÍ))). Do Poděbrad jsem jela s mámou ranním vlakem….budova léčebny byla šedivá, s mřížemi na oknech (asi aby hladový tlouštíci neutíkali). ….Přijala nás sestra s přísným výrazem a odvedla do chodby, kde na plastových židlích čekalo několik obézních dětí. Ve spodním prádle mne zvážili, udělali běžnou zdravotní prohlídku a za dozoru mé matky prohledali tašku a kapsy oblečení (jestli nemám někde zašitou čokoládu, nebo třeba chleba s máslem)))……Také jsem musela odevzdat všechny peníze, bylo to hrozné!!!! Rozloučila jsem se s mámou a sestra mne odvedla do prvního patra na pokoj, kde jsem měla strávit budoucích 6 týdnů. Pokoj byl s vysokým stropem, zamčeným balkonem a mříží na okně. Byly v něm 3 postele a já netrpělivě čekala na další spolubydlící. Rozdělovali nás podle věku, protože součástí „léčení“ byla samozřejmě školní docházka. (Pobyt jsem absolvovala v dubnu). Škola byla přímo v budově a první hodinu jsme měli vždy tělocvik, poté následovaly 3 vyučovací hodiny hlavních předmětů, po obědě opět hodina cvičení a procházka, kde jsme se museli držet pohromadě ve dvojcích a nikdy neměli rozchod. Pro obyvatele Poděbrad to byl úsměvný průvod kuliček a děti na nás často pokřikovaly nadávky. Hrozně jsem se styděla a proklínala mámu s doktorkou. Kromě nás tlouštíků se v léčebně léčily děti se srdečními chorobami.  Budova měla tři patra plus přízemí, kde byla přijímací místnost a jídelna, která byla rozdělena chodbou na dvě části. V jedné polovině jsme se stravovali my, obeziťáci, slintající se závistí nad lahůdkami a porcemi malých kardiaků……. K večeři jsme dostali například nějaké buchty, plněné kysaným zelím a současně jsme všichni hypnotizovali přes chodbu karbanátek s kaší. U okénka na špinavé nádobí stál hrnec na zbytky…….., devítiletému, sto-kilovému Kájovi ruply nervy a začal se cpát zbytkama z hrnce….chudák,,,,Událost vyvolala velké halo a začali nás více střežit. Do té doby jsme mohli ve volnu navštěvovat kardiaky na jejich patře ( chodili jsme spolu na vyučování ), po té bylo 2.patro tabu. Se svými 89 Kg jsem byla na odtučňování jedna z “nejštíhlejších” a směla na odpoledním cvičení předcvičovat. V té době jsem začala být posedlá hubnutím. Bylo nádherné teplé jaro, měla jsem dole 10 kg a oblečení na mne začínalo plandat. Po večerce jsem na záchodě sedávalana na zamřížovaném okně snila o návratu domů, jak budu štíhlá a bude to super :-)…!!!!!!

Do 3 měsíců po návratu z léčebny jsem přibrala 20 kg a nastartovala koloběh hladovění a přežírání.

 5. díl zase za týden v rubrice Škola života
VSTUPTE

(Škola života jsou příspěvky čtenářů bez úprav redakce)

Další od stejného autora

Bulimička 9.díl

Jakékoliv pozvání na večeři a společenské akce se pro mne staly noční můrou. Mám rande …

2 komentáře

  1. sunny

    To tě muselo poznamenat na celý život , zminila jsi se , že máš děti, měla jsi v těhotenstvy problem se stravou nebo vše probihalo už v pořadku?

    • Gábi

      Následky bohužel nemoc zanechala a dotklo se to i zmiňovaného těhotenství.