POZOR

Bulimička 4.díl

Dříve neexistovala osvěta o zdravé výživě, obezitě dětí, prevence před poruchami příjmu potravy. Tlusté děti byly posílány do lázní.

Na doporučení dětské lékařky jsem byla nucena v sedmé třídě odjet na tak zvané ODTUČŇOVÁNÍ))). Do Poděbrad jsem jela s mámou ranním vlakem….budova léčebny byla šedivá, s mřížemi na oknech (asi aby hladový tlouštíci neutíkali). ….Přijala nás sestra s přísným výrazem a odvedla do chodby, kde na plastových židlích čekalo několik obézních dětí. Ve spodním prádle mne zvážili, udělali běžnou zdravotní prohlídku a za dozoru mé matky prohledali tašku a kapsy oblečení (jestli nemám někde zašitou čokoládu, nebo třeba chleba s máslem)))……Také jsem musela odevzdat všechny peníze, bylo to hrozné!!!! Rozloučila jsem se s mámou a sestra mne odvedla do prvního patra na pokoj, kde jsem měla strávit budoucích 6 týdnů. Pokoj byl s vysokým stropem, zamčeným balkonem a mříží na okně. Byly v něm 3 postele a já netrpělivě čekala na další spolubydlící. Rozdělovali nás podle věku, protože součástí „léčení“ byla samozřejmě školní docházka. (Pobyt jsem absolvovala v dubnu). Škola byla přímo v budově a první hodinu jsme měli vždy tělocvik, poté následovaly 3 vyučovací hodiny hlavních předmětů, po obědě opět hodina cvičení a procházka, kde jsme se museli držet pohromadě ve dvojcích a nikdy neměli rozchod. Pro obyvatele Poděbrad to byl úsměvný průvod kuliček a děti na nás často pokřikovaly nadávky. Hrozně jsem se styděla a proklínala mámu s doktorkou. Kromě nás tlouštíků se v léčebně léčily děti se srdečními chorobami.  Budova měla tři patra plus přízemí, kde byla přijímací místnost a jídelna, která byla rozdělena chodbou na dvě části. V jedné polovině jsme se stravovali my, obeziťáci, slintající se závistí nad lahůdkami a porcemi malých kardiaků……. K večeři jsme dostali například nějaké buchty, plněné kysaným zelím a současně jsme všichni hypnotizovali přes chodbu karbanátek s kaší. U okénka na špinavé nádobí stál hrnec na zbytky…….., devítiletému, sto-kilovému Kájovi ruply nervy a začal se cpát zbytkama z hrnce….chudák,,,,Událost vyvolala velké halo a začali nás více střežit. Do té doby jsme mohli ve volnu navštěvovat kardiaky na jejich patře ( chodili jsme spolu na vyučování ), po té bylo 2.patro tabu. Se svými 89 Kg jsem byla na odtučňování jedna z “nejštíhlejších” a směla na odpoledním cvičení předcvičovat. V té době jsem začala být posedlá hubnutím. Bylo nádherné teplé jaro, měla jsem dole 10 kg a oblečení na mne začínalo plandat. Po večerce jsem na záchodě sedávalana na zamřížovaném okně snila o návratu domů, jak budu štíhlá a bude to super :-)…!!!!!!

Do 3 měsíců po návratu z léčebny jsem přibrala 20 kg a nastartovala koloběh hladovění a přežírání.

 5. díl zase za týden v rubrice Škola života
VSTUPTE

(Škola života jsou příspěvky čtenářů bez úprav redakce)

Další od stejného autora

Bulimička 3.díl

Nevím přesně, proč jsem se rozhodla sepsat tyto příběhy, ale vím přesně, že trvalo hodně let, …

2 komentáře

  1. sunny

    To tě muselo poznamenat na celý život , zminila jsi se , že máš děti, měla jsi v těhotenstvy problem se stravou nebo vše probihalo už v pořadku?

Napsat komentář