POZOR

Bulvární příběh zabalený do vyššího stylu

Znáte seriál Jak jsem poznal vaši matku? V jedné z epizod se protagonistům za charakteristického zvuku řinčícího skla rozbíjí představy a dostavuje se poznání. Přesně tento okamžik jsem zažila při četbě krátkého románu Marty Valatové Vypadni z mýho života!, a to hned dvakrát: nejdřív kvůli naprosto chybné dedukci očekávaného děje (podle titulu jsem si představovala rozvodovou Bibli s minimálně jedním patetickým odkazem na píseň „I will survive“) a po druhé při dohledávání informací o autorce, kdy jsem jako neznalá bulvárních zpráv teprve zpětně pochopila mimoliterární realitu knihy, a tedy skutečný předobraz neurotického a despotického manžela… Román prostě klame tělem – a paradoxně právě to z něj dělá zajímavý literární počin.

Různé autorky, stejná kniha?

Hned v úvodu je však třeba upozornit na fatální informaci týkající se tohoto díla – existují dvě knihy s názvem Vypadni z mýho života! Tu první vydala Marta Valatová v roce 2004 a druhou Marta Davouze v roce 2015. Ano, jedná se o stejnou osobu (změna příjmení je dána manželským stavem). A ne, nejedná se o stejný román, i když obsahuje řadu velmi jasně patrných paralel. Autorka se v poskytnutých rozhovorech sice snaží budoucí čtenáře vehementně přesvědčit, že napsala zcela jiné dílo, více než o variaci na jedno téma se však jedná o rozpracování původní verze, přičemž některé postavy byly přidány a některé motivy upozaděny. Existence dvou stejnojmenných titulů knížce moc nepomáhá, protože řada čtenářek neznalých kontextu si starší román půjčí v domnění, že čtou první vydání znovuobjeveného bestselleru – po pravdě, tak jsem na tom byla i já, a proto i tato recenze primárně vychází ze staršího zpracování autorčiných vzpomínek na útrpné manželství s geniálním a despotickým partnerem.

Marta Davouze/Valatová si je dobře vědoma problému, který existence dvou stejně pojmenovaných knih přináší. Zcela však podlehla kouzlu titulní věty, pro kterou se rozhodla riziko záměn podstoupit. Výrok „Vypadni z mýho života!“ přitom nepronese zhrzená žena toužící zcela odstřihnout exmanžela, milence či nespolehlivého partnera, ale konstelace figur je právě opačná: hlavní hrdinka Eva Stránská musí toto zvolání spolu s dalším slovním i psychickým ponižováním snášet od svého manžela, se kterým je natolik vnitřně svázaná, že ho není schopná opustit; závislost ženy na despotickém muži známe i z jiných knižních příběhů, za všechny zmiňme třeba zde před časem recenzovanou Kateřinu Janouchovou a její román Nejbližší.

Kateřina Janouchová

Vytříbená stylistka

Více než samotný příběh je však pozoruhodný literární styl Davouze/Valatové. I když se na přebalu knihy můžete dočíst, že se jedná o „Čtení pro ženy“, lze v tomto označení do určité míry spatřit lehký záblesk ironie, který probleskuje i celým textem. Sebeironické glosování a cit pro jemně humorné situace přispívají k čtivosti autorčina stylu, ovšem problém nastává v práci s časovými rovinami příběhu: Davouze/Valatová si totiž vyloženě libuje ve zpřeházené dějové posloupnosti. Nejde přitom pouze o záměrné předjímání budoucnosti či naopak pro vývoj příběhu důležité retrospektivní návraty do minulosti, ale i o prolínání jednotlivých rovin v rámci odstavce či kapitoly, přičemž není zcela jasné, zda ještě stále sledujeme život prarodičů nebo současnost protagonistky.

Od klasické ženské literatury román odlišuje i úmyslné střídání literárních žánrů. I bez znalosti reálného kontextu tušíme za příběhem autobiografický předobraz, což nám potvrzuje literární aktivita hrdinky, která se po nocích terapeuticky vypisuje ze svého psychického pekla. Román tak tvoří jak klasické vyprávění v první osobě, tak komentované deníkové záznamy, povídky a nebo třeba dopisy. Autorka přitom bere zdravý odstup k daným textům a jako korektorka poukazuje na jejich stylistické chyby. Právě tato nečekaná a v románu dobře fungující práce s metaliterární rovinou přispívá k originalitě literárního stylu Davouze/Valatové. V neposlední řadě je román protkán odkazy k významným textům a spisovatelům, neboť autorka byla stejně jako její hrdinka knihovnicí a dokonce založila a vedla Centrum Franze Kafky. Vzhledem k vytříbené stylistické rovině knihy se tak nenápadně vtírá otázka, do jaké míry by dané dílo mělo být tak otrocky škatulkováno jako humorné čtení pro ženy a doporučováno převážně na stránkách bulvárněji laděných ženských časopisů. Když už ne příběh, tak stylistická rovina knihy má přeci potenciál zaujmout i muže!

A pro ty, kteří se také neorientují ve vztahovém smetišti českého šoubyznysu - Marta Davouze/Valatová byla třicet jedna let vdaná za bývalého televizního 
magnáta Vladimíra Železného. Taky jste teď slyšeli to řinčení skla?

Další od stejného autora

Červnoví literární oslavenci

Nezahálíme ani v červnu a opět jsme pro Vás připravili oblíbený literární kvíz s červnovými oslavenci, kterých …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.