POZOR

Civilizace

„Člověk věří určitým věcem, protože byl predestinován, aby v ně věřil.“ –Aldous Huxley

Aldous Huxley, společně s Georgem Orwellem a Rayem Radburym jsou jedni z nejproslulejších autorů dystopických románů 20. století. Jedná se o literární žánr, který vyobrazuje takovou lidskou společnost, ve které byste nechtěli žít. Tyto romány bývají psány za účelem výstrahy, aneb „jak by to potenciálně mohlo dopadnout“. Koncept utopie bývá známý – vytoužené, idealistické místo, dystopie je jejím opakem.

Podle Wikipedie: Antiutopie (též dystopie či kakotopie) je opak utopie, myšlenka fiktivní společnosti, která se vyvinula špatným směrem, má zásadní nedostatky (totalitní forma vlády, omezování osobní svobody) vzniklé přehnáním jednoho nebo více ideologických principů. Občané antiutopického světa jsou obvykle neskrývaně utlačováni politickým systémem.1

Big brother

Stručné shrnutí dvou z nejznámějších děl

George Orwell – 1984

„Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla.“ – Pilíře společnosti v románu 1984.

Absolutní klasika v oblasti dystopií je proslulý román 1984. Orwell zde vytvořil společnost hlídanou Velkým bratrem („Big Brother“), ve které jsou všichni občani oběťmi totalitního režimu. Hlavní protagonista Winston Smith má tendenci se vymykat za obzor. Jako by cítil nebo přemýšlel za zakázané hranice, nastolené režimem. Důležitost myšlenky je podstatným motivem, doprovázejícím celé dílo, jelikož myšlenka je to jediné co Big Brother nevidí. Jinak je společnost neustále monitorována, kamery jsou i v bytech. Soukromí neexistuje. Média jsou zmanipulovaná, se statistikami a číslami je nakládáno ve prospěch Big Brothera. Režimu lze jen těžko odporovat – Winston Smith se o to pokusí…

Aldous Huxley – Konec civilizace (Brave New World)

„Alfa, Beta, Gama, Delta“ – to jsou názvy společenských vrstev civilizace, kterou Huxley představuje ve svém románu. Zástupci jednotlivých vrstev jsou již od stádia embrya, vytvořeném v genetické laboratoři (něco jako přirozený porod je v této civilizaci nepřijatelné), vystavovány extrémním podmínkám, podle toho jakou práci budou v pozdějším životě vykonávat. Pomocí metody „hypnopaedia“, která spočívá v neustálém přehrávání nahrávek s textem vychvalujícím danou společenskou vrstvu spícímu člověku, je každý jedinec už od raného věku učen být odevzdán své společenské vrstvě. Na špatné pocity jsou léky, knihy z minulosti lidstva nejsou přístupné, klonování je běžné… Když se poté v této společnosti ocitne člověk z jiné civilizace (takové, která v mnoha ohledech symbolizuje tu naši), snaží se lidem z „Brave New World“ otevřít oči.

Sám Huxley píše: „Skutečně efektivní totalitní stát by byl takový, kde všemocná exekutiva politických bossů a jejich armáda manažerů kontrolují populaci otroků, kteří nemusí být korigováni, protože milují své služebnictví.“

Výstava Skvělý nový svět

Právě dvěma výše zmiňovaným románům a ještě románem „451 stupňů Fahreheita“ od autora Raye Bradburyho byla inspirována výstava s názvem „Skvělý nový svět“ (podle „Brave New World“), kterou představuje Centrum současného umění DOX v Praze.

Sociální sítě

Exponáty, jimiž jsou obrazy, inscenace, sochy či audiovizuální materiály slouží k tomu, aby donutily návštěvníky zamyslet se nad současným stavem společnosti. Kontrastuje dystopie a naši civilizaci, která si formami totalitního režimu také prošla a v některých částech světa stále prochází. Jak velké jsou rozdíly? Součástí výstavy jsou obrovské sochy diktátorů. Kromě toho však naráží i na dnešní digitální dobu. Kolik z našeho soukromí je opravdu soukromé? Tématem jsou i všudypřítomné kamery a sociální sítě. Klade důraz na moc obrovských obchodních korporací a na vliv reklamy na jednotlivce. Jak moc máme na výběr? Jak moc je nám toho podsouváno?

„Reklama 20. století je nejmocnějším a nejvytrvalejším systémem propagandy v dějinách lidstva.“ – Sut Jhally

dawn-nature-sunset-woman

Další část výstavy se věnuje fenoménu „hikikomori“ rozšířenému hlavně v Japonsku. Jde o stav, který se týká hlavně mladých lidí, kteří mají nutkání izolovat se od společnosti. Nikam nechodí, jsou uzavřeni, jako v bublině. Je na ně doba příliš uspěchaná? Žene se naše civilizace příliš za výkonem?

Pro ty, kteří četli Huxleyho „Konec civilizace“, by určitě bylo jednou z nejzajímavějších částí výstavy umělecké ztvárnění „líhně embryí“, tak jak je popisováno v knize. Výstava tak (stejně jako kniha) naráží na kontroverze genetické etiky.

Kdo by výstavu chtěl navštívit, má ještě možnost do 25. ledna 2016.

Zde je odkaz na video natočené serverem DVTV, ve kterém je rozhovor s kurátorem výstavy „Skvělý nový svět“:

Rozhovor s kurátorem výstavy „Skvělý nový svět“, DVTV

 

Nepropadejte paranoie, pouze se zamyslete

Pokud vás zajímá historie, politika, společnost nebo literatura, přečtěte si některý z dystopických románů. Pro společnost je důležité, aby přemýšlela. Nikdy není dobré spokojit se s tím, co je nám „naservírováno“. Jak píše sám Huxley:

„Člověk nebyl stvořen jako automat, a pokud se jím stane, je zničen základ jeho zdraví.“

Musíme být kritičtí a stále se zamýšlet nad morálkou a „špatností či dobrostí“ činů. Není to o tom se všemu vzpírat, je to o tom nehltat každou informaci na 100%, ale nechat si aspoň trochu místečka na vlastní úvahu. Nejde o to neustále bojkotovat systém, ale být ve střehu a nenechat sebou manipulovat. Už několikrát nám historie ukázala jak málo stačí k tomu, aby se v oblasti politiky něco zvrtlo a napáchalo to globální katastrofu. A právě dystopické romány, napsané génii, kteří byli schopni toho ve svých dílech mnoho předpovědět, je potřeba vidět nejenom jako „počtení pro zábavu“, ale aspoň malinko i jako varování.

Zdroj:  1https://cs.wikipedia.org/wiki/Antiutopie
            Článek byl inspirován výstavou „Skvělý nový svět“ pořádanou Centrem současného umění DOX a k tomu se vztahujícím prospektem.

V době kdy jsem navštívila tuto výstavu, probíhala v Centru současného umění DOX ještě výstava s názvem Urbo Kune. Více informací o výstavě projektu Urbo Kune a o stejnojmenném českém románu lze nalézt po kliknutí na následující odkaz:

Mofajz: Urbo Kune – spojení literatury s architekturou

Další od stejného autora

Podzim jako z pohádky: Saské Švýcarsko

Letos jsem měla možnost navštívit přírodní skvost, oblast Saského Švýcarska, a s tímto zážitkem se …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.