POZOR

Maturitní kánon – četba z donucení?!

Jestli chce být člověk zařazen mezi úspěšné maturanty, musí být vybaven aspoň dostatečnými znalostmi o nejvýznamnějších literárních dílech a velikánech. Žák má možnost si z literárního kánonu libovolně sestavit seznam četby skládající se z dvaceti položek.

Pro mnohé žáky nastupující na střední školy je maturitní četba postrachem. Pro lidi, kteří ve svém volném čase nečtou je „opruz“, že mají něco přečíst. A pro lidi, kteří čtou možná rádi je to také „opruz“, protože si mají přečíst něco co pravděpodobně nezapadá mezi jejich oblíbenou četbu. Zkrátka ne každého to příliš neláká.

…„Kniha, která je čtená v rámci školy, přece musí být nudná.“, „Už je to tak dávno, co to někdo napsal.“, „Není rozumět zastaralému jazyku.“, „Témata jsou nezáživná.“… To je jen pár z předsudků vytvořených o těchto knihách.

Nabízí se však kolektivní otázka – Proč by tyto knihy byly označovány za jedny z nejvýznamnějších ve světe, kdyby jejich přečtení nestálo za nic?

Dnes, po tom co už jsem jich přečetla dostatečné množství, vím, že jejich přečtení stojí za něco. Odbouráním zdi, jejímž základním stavebním kamenem je víra ve výše zmiňovaný výrok „Kniha, která je čtená v rámci školy, přece musí být nudná.“, člověk změní celou svoji zoufalou čtenářskou situaci k lepšímu. Začala jsem celou věc vnímat jinak. Moji naivní nevíru ve schopnost světových autorů pobavit čtenáře vystřídal obdiv. Samozřejmě, že některé knihy mne nadchly méně než jiné, nebo téměř nenadchly, ale to neznamená, že by si jejich přečtění zasloužilo být označeno jako ztráta času.

Světové knihy jsou  významné tím, že dávají člověku aspoň náznak mentality nejen autora, ale také společnosti z dané doby. Fascinující mi připadají obzvláště nadčasová témata, která zůstávají stejná pro každou dobu. Chápu už, proč maturitní četba spoustu lidí odrazuje. Konzumní člověk je zvyklý pohodlně si přečíst něco, čemu bude bez větší námahy rozumět. Vyžaduje knihu i děj přizpůsobený jeho rozpoložení. Při maturitní četbě se však musí obrátit list nejen v praxi, ale i obrazně. Čtenář se musí přizpůsobit knize. Teprve pak jí porozumět a eventuálně si četbu i vychutnat.

Četbou velkých literárních děl člověk získá rozhled a jisté pochopení pro více časových epoch. Tyto knihy opravdu mohou sloužit k pobavení a mohou seznámit s konkrétní společností lépe, než učebnice dějepisu. Člověk by se neměl nechat odradit od jejich četby tím, že je pro něj paradoxně povinná.

Zastav se v naší rubrice Literatura školou povinná

Další od stejného autora

Podzim jako z pohádky: Saské Švýcarsko

Letos jsem měla možnost navštívit přírodní skvost, oblast Saského Švýcarska, a s tímto zážitkem se …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.