POZOR

Proč dát sociálním sítím zelenou?

Rozhodně nemůžeme být jen skeptičtí, stránky určené k sdružování lidí mají samozřejmě i své plusy, byť mnoho odborných i laických článků tvrdí opak. Kteréže výhody to jsou?

Svět ví, že jsem – založíme profil pod svým jménem, vložíme fotku, navolíme pár základních dat o naší geniální osobě a už si vytváříme svou druhou, tentokrát virtuální image našeho skutečného „já“. Jak jednoduché, jak zábavné! Najednou má člověk pocit, že vystoupil z davu a vše drží pevně ve svých rukou, respektive v myši, klávesnici a wifi routeru.

Neustále s přáteli – hlavně s těmi, které známe ze skutečného života. Je skvělé psát si s bývalou spolužačkou, která nyní žije v Austrálii, vyměňovat si dojmy a zážitky s věrným kamarádem i v jednu v noci, sdílet svoje fotografie a zároveň zůstávat v obraze, co se týče života druhých lidí! Aneb Nikola se vdává? Marek je tatínkem? Lída promuje? Honza jezdil na velbloudovi? Andule Yoko Ono explodovalo vejce v mikrovlnce? Nic nám neuteče!

Prostor pro seznámení se – „Hej, hej slečno no jasně že ty, jak se jmenuješ? Jak se máš? Neviděli jsme se už?“ A dlouhovlasá sympaťanda si to s úsměvem v tváři šine směrem k nám a vypráví a směje se a my se zubíme s ní a je nám skvěle… Když tu najednou se z toho snu zase probudíme do kruté reality, kdy stojíme na ulici, krásek kolem nás proudí celé davy a my si začínáme připadat jako šmíráci, protože okoukávání ostatních je to jediné, na co se zmůžeme. Ano, ve skutečnosti není vůbec jednoduché dnes na ulici někoho oslovit, pozvat jej na posezení třeba do kavárny. Zato přes sociální stránky to jde jedna báseň!

Zahnání nudy – doma ticho jako v hrobě, nikde nikdo, venku liják, v televizi nic a to povídání si s plyšovým medvídkem je, řekněme, také takové jednostranné, neuspokojující a zavánějící brzkou návštěvou psychiatrie? Co naplat, je potřeba „nahodit“ internet a zaplout do vod sociálních sítí. Není nad to si dlouhou chvíli zkrátit sklízením vyrostlé pšenice na virtuálním farmářském poli, zasoutěžit si o mobil s nakousnutým jablkem, pobrečet si v diskuzi se stejně „forever alone“ osobami a poté kouknout, jestli oblíbená fitness bloggerka nepřidala fotku svého o 0,5 cm většího svalu na hýžďové partii či Charlie Sheen netweetnul zase něco děsivě pozitivního. Lepší, než koukat do bílé zdi v pokoji! Ano, i ta Facebooková je zajímavější!

Není ovšem všechno růžové, sociální stránky mají taktéž svá negativa – rodiče a lidé Markem Zuckerbergem nepolíbení v nich vidí především ztrátu času, ovšem okrádání o drahocenné minuty (vlastně hodiny, dny, týdny…) života je jen jedním z mínusů, se kterým musíme chtě nechtě souhlasit, jaké jsou další?

 

sociální sitě

Svět ví, kdo jsem – v případě celebrity vítaný jev, u běžného člověka trochu na škodu. Ať si tvrdí, kdo chce, co chce, tvrdou skutečností zůstává, že nabytá svoboda v rámci sociální sítě je jen zdánlivá. Každé kliknutí je monitorováno, každé vyhledávání rozhoduje o dalším nabádání a směřování uživatelových kroků k cíli vlastníků stránky a jejich partnerů. Soukromí je tatam, papparazi věčně v patách – a to i z řad dalších členů sociální sítě – ano, nikdy nevíme, kdo zrovna pečlivě pročítá každé písmenko na našem profilu a stahuje si sdílené fotografie.

Vše je jen reklama – reklama na zázračný hubnoucí prášek, na zvětšení pohlavního údu, na rozvoz květin, na… na cokoliv! Stačí, že uživatel jednou něco vyhledával a sociální stránka už všechno převezme do svých rukou. Není zvláštní, že se všude objevují odkazy spojené s posledním prohledáváním internetového prostranství?

Podívejte, kolik mám přátel – to je ale usměvavých tváří v malých čtverečcích pod profilovou fotkou! Ano, na prstech obou horních i dolních končetin by je člověk nespočítal! A kolik si jich „vzpomene“ na náš narozeninový den! Sto, dvěstě, třista gratulací? Paráda, to člověka dokáže potěšit! Ovšem stačí umazat datum narození a hned se ukáže, kdo je tím pravým přítelem, a kdo je hoden smazání. Aby ale nakonec nezbyla v kolonce „Moji přátelé“ jen maminka…

S tím seznamováním se to není tak žhavé – jasně, ve virtuálním světě je lehké někomu zčistajasna napsat a hodit s ním řeč, avšak opravdu nikdy nemáme stoprocentní jistotu, že si píšeme skutečně s tím člověkem, který je na fotce. Procitnutí přichází až na první osobní schůzce, kdy poznáme, že v reálu se „odlajkovává“ velice, velice těžko a mnohdy zalitujeme, že na ten křížek ve čtverečku nemůžeme kliknout i v momentě rande s blondýnou, co nám mezi vzájemným posíláním si roztoužených smajlíků a zaláskované „košišty Pusheen“ zapomněla připísnout, že jejím největším kamarádem je Photoshop… LOL.

Sociální sítě ano nebo ne? Rozhodnutí záleží na každém z nás. Já si dám asi na čas pauzu, deaktivuju profil a začnu žít líp, nebudu prokrastinovat, sdílet až příliš černý humor, hejtovat cokoli s problematikou vyfocených ovesných kašiček k snídani a nahého Justina Biebra a… „Pink!“ Moment, nová zpráva na Facebooku. Víte, možná na tu deaktivaci spěchat nebudu a rozhřešení vnitřního dilematu, zda zůstat či nezůstat, přenechám na pohybech akciového trhu a jejich vlivu na případnou destrukci fenoménu sociálních sítí. Při takové děsivé představě a vidině následných, neblahých důsledků pro většinu civilizované populace si říkám: „Zlaté nahánění mamutů a bojování s barbary!“

Další od stejného autora

Chanuka

Víte co je CHANUKA?

V naší rubrice „Věděli jste“ Vám chceme objasnit neznámá slova nebo výrazy, s kterými se …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.