POZOR

Sociální sítě – hra s našimi životy

Pračlověk se honil za mamutem a balil holky na svůj umělecký talent, který promítl do oblých křivek vlastnoručně uplácané venuše, antičtí Řekové zase dávali přednost filozofickým diskuzím a občas je dostihl lstivý trojský kůň, ctihodný Říman odrážel útoky barbarů a vychutnával si hrozny svých úspěchů zavinutý v bělostné tóze… Středověký Honza se zase zabavil tajuplnou a celkem hororovou stórkou o „máničce“ s trnovou korunou, přičemž podnikal výboje za osvobozením svatého hrobu a o pár století později snil při robotování na panském o šafářovic Andulce. Netrvalo dlouho, zapíchl vidle a vydal se do víru městského života ve slušivém fraku s božskou Adinou, zavěšenou v rámě jeho statných paží…

Sociální sítě

A co dělám já? Já, moderní člověk 21. století? Sedím před monitorem svého „kompjůtru“, urputný boj svádím jedině se stejně postiženými „cool“ lidmi v komentářových bitvách pod různými příspěvky toho ohromného množství skupin, kterých jsem členem a místo mamutů naháním leda tak „lajky“ ke svým úžasným, vtipným, za každých okolností dokonalým statusům. A abych nezapomněl, s předky mě toho celkem dost pojí – třeba právě ten trojský oř, jehož návštěvu mi každou chvilku ohlašuje hlasitým alarmem Avast. (Malá rada zkušenějšího: Vážně si dejte pozor na stránky s „venušemi“ více či méně oblých křivek, tam je těch koňů nejvíce.) Nebo Adina, které jsem dal také párkrát palec nahoru.

Poslední dobou mě ale přepadá hloubavá nálada a dumám nad tím, proč jsem zvolil já i další miliardy lidí zrovna tenhle styl vlastní existence?

Sociální sítě

„Zase u toho sedíš?!“

Tu otázku vyřčenou varovným tónem slyšel snad každý z nás – ať už skutečně vyslovenou ústy zpravidla našich rodičů nebo ještě hůře našim vnitřním hlasem. „Koukej ty stránky zavřít a dělat to, co dělat máš!“ řičí vlastní svědomí beroucí v potaz vědomí, že nás zítra čeká další test či ústní zkoušení z tak nepopulárního předmětu jako je třeba právě anglický jazyk. Moment! Vždyť i tady se dá naučit anglicky, už jen název oblíbené webové stránky je složeninou dvou anglických podstatných jmen… Face a book… Hlavně, že si naše prokrastinační chování umíme obhájit!

Facebook hýbe světem

A jsme u jádra věci – u problematiky sociálních sítí, která se těší zájmu nejrůznějších vědátorů v oblasti sociálních věd a lidské psychiky. Prý neustále stoupá počet závislých na oné populární stránce, tzv. „knihy tváří“. Stačí pouhý výpadek a mnoho jedinců je schopno mlátit hlavou o stůl tak dlouho, dokud se internetová, modrá nebesa znovu nenačtou. Anebo rovnou prohodí notebook oknem, ale to už jsou opravdu extrémní případy z pochybných, senzacechtivých zdrojů, dělající především z Američanů všehoschopná individua bez mozku. Není to ale jenom Facebook, statisíce fanoušků má i takový Twitter, Instagram, Ask.fm, Google+, Linkedln či Myspace. Co je jejich cílem? Především slouží jako způsob sebeprezentace a prostředek udržování vztahů s přáteli, potažmo s lidmi stejných zálib, cílů, priorit. A to celosvětově.

Sociální sítě

Hrají si s našimi životy

Jako kočka s myší – možná chvilku odoláváme, jsme obezřetní, ale brzy se osmělíme a ztrácíme kontrolu nad svým jednáním, což se poté nepromítne jen do několika málo oblastí našeho života, ono nám to totiž ten život dokáže změnit úplně od základu! Nezbývá, než si položit otázku – skutečně je fajn být několik hodin denně online? Přináší nám registrace a působení na sociálních sítích něco pozitivního?

Příště čtěte o výhodách sociálních sítí opět v rubrice Škola života

Další od stejného autora

Vánoční zamyšlení 2. díl: Jsme si o svátcích blíž?

Volné pokračování článku z 17. prosince. Kolikrát během roku navštívíme své blízké? Kolikrát se vidíme se …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.