POZOR

Spisovatelské momentky: Šatnářka

„Ty tašky si nechejte tady v šatně a pojďte! Tam si je nebudete mít kam dát.“ Takový byl pokyn. Nacházely jsme se na fotbalovém stadionu. Cesta od hosteskové základny byla poměrně kličkovatá. Musely jsme projít, tedy já a ostatní zrovna povolané hostesky, různými chodbami a místnostmi, až jsme se ocitly ve V.I.P. sektoru. Zde bylo místo našeho nasazení. Další hostesky byly i v jiných sektorech na stadionu.

„Ty budeš tady, máš na starosti tuhle šatnu. Vy dvě tu budete stát u dvěří a až hosté budou vcházet, dáte jim tenhle letáček. Vy tři se pojďte seznámit s pracovníky cateringu, budete obsluhovat. A ty pojď, budeš mít na starosti tu druhou šatnu.“ Kráčela jsem za tou paní, která nás měla na starosti. Prošly jsme napříč celým V.I.P. sektorem a na konci byl takový pultík a za ním věšáčky s čísílkami. Tady za tím pultíkem jsem měla strávit následujících sedm hodin.

Lidé začli vcházet asi hodinu a půl před začátkem zápasu. V roli šatnářky si najednou začnete všímat věcí, nad kterými jste se jindy vůbec nezamýšleli. Třeba toho, kdo je potenciální „odkladač kabátu“ a kdo je „nechač kabátu přes židli“. A ani nevíte, jak se tento lidský postoj může stát směrodatným pro následujících pár hodin vašeho života.

Začala jsem sledovat celkové dění V.I.P. sektoru. Lidé vcházeli v různých hloučcích a skupinkách a postupně se usazovali. Představte si, že stojíte v lodičkách za tím pultíkem a víte, že tam budete stát dalších několik hodin. Nohy bolí… Můžete sledovat všude vyvěšené televizní obrazovky, na kterých běží něco o fotbale – bezva. Takže koukáte okolo, přemýšlíte a uvažujete: Kdo jsou tito lidé? Proč přišli spolu? Je to rodina? Jsou to přátelé? Jak jsou asi staří? Mají hezké oblečení. Mají hrozné oblečení. Tihle vypadjí zdvořile. Tihle vypadají jako hulváti. Tamten si jde už pošesté pro jídlo. Támhle u stolu, který není daleko od mého šatnářského pultíku, sedí zády ke mně slečna, která je tu zřejmě s otcem, jeho přáteli a se svým přítelem, a ta má nohy zkřížené jednu přes druhou, ale jen v oblasti od kolen dolů a má je opřené o špičky. Vidím tak zespoda její elegantní balerínky, tedy jejich podrážky (že jsou elegantní jsem si všimla, když si šla pro jídlo) a na pravé má nějakou nálepku. Asi ještě z obchodu. Zapomněla ji odlepit? Nechala ji tam schválně? Nebo si ji tam schválně nalepila? To poslední je asi nejméně pravděpodobné… Myslím, že ji zapomněla odlepit. Co bych udělala já? Já bych ji neodlepila, nechala bych ji tam, protože mě neruší. Samolepka na podrážce boty mě neruší, ani na své ani na cizí. Eventuálně se jednou odlepí sama. Jenže tahle slečna by si jí nejspíš odlepila, kdyby o ní věděla. Chvíli sleduju tu nálepku, moc se nehýbe. Slečna zřejmě není neposeda. Nohy stále bolí… Musím si střídavě zouvat lodičky a pak stát trochu šejdrem, zatímco jedna noha má na několik sekund pohov.

Čekám na „odkladače kabátů“. Jsem ráda za každého, kdo se řítí k pultíku s kabátem v ruce, jenž mu následně vyměním za číslíčko. Nosí mi i bundy, nejsme v divadle. Když z dálky vidím, jak si někdo sundavá kabát a začne ho pokládat přes židli, trochu se zlobím a připadám si dotčeně. Tak na co tu stojím? Mohli si pověsit kabát pěkně na ramínko. Na „nechače kabátů na židli“ se dá zlobit, to už jsem zažila. Když chodím s mamkou do restaurace a chystám se odložit svůj kabát přes židli, zamračí se a řekne, že je slušnost jít ho pověsit na věšák. Ale tohle byl jiný druh zlobení. Chvílemi jsem měla pocit, že tam stojím zbytečně. O to víc jsem si cenila „odkladačů kabátů“, protože mě v toto dlouhé odpoledne aspoň na pár vteřinek zaměstnalo zdvořile někoho pozdravit, vzít jeho vnější vrstvu oblečení, pověsit ji a předat dotyčnému patřičné čísílko.

Člověku se v různých situacích mění perspektivy a podle toho, kolik toho má na práci sleduje/nesleduje různé věci a zaráží ho situace, které jindy přehlíží. Podle druhu práce si na okolí všímáme různých aspektů. A hlavně – nikdo nemá rád, když jeho práce není doceňována, i když to to „něvděčné okolí“ někdy dělá nevědomky.

Další od stejného autora

Podzim jako z pohádky: Saské Švýcarsko

Letos jsem měla možnost navštívit přírodní skvost, oblast Saského Švýcarska, a s tímto zážitkem se …