POZOR

Učíme dětičky cizímu jazyku (2)

Děti jsou živlové plni energie. Mají potenciál rychle se učit, jen je třeba vědět, čím je inspirovat. Série těchto příspěvku bude popisovat proces výuky dvou sourozenců, pětileté holčičky („M“ jako Mädchen, dále ve článku „Em“) a tříletého kluka („J“ jako Junge, dále ve článku poněmecku „Jot“). Učím je německy a prostřednictvím těchto příspěvků bych ráda sdílela jak to probíhá a jaké jsou pokroky. Doufám, že to někomu poslouží třeba jako návod, tip nebo rada a věřím, že by má zkušenost mohla být nápomocna i při výuce jiných jazyků než němčiny.

Jak jsme se učili „Wie heißt du?“

Jednou z našich oblíbených her se stala hra na „Kindergarten“. Tuto hru s dětmi neopakuji kažou výuku, ale minule jsem musela. Řekla jsem totiž Em, že až si bude chtít hrát na školku, bude mi to muset říct německy. Vzhledem k tomu, že mě minule přemlouvala, a poté z ní opravdu vypadlo německé slovíčko „Kindergarten“, musela jsem povolit, když si to slovíčko tak hezky zapamatovala. Až mi jednou sama od sebe řekne „Ich möchte bitte Kindergarten spielen,“ budu mít velkou radost.

Hra „Kindergarten“

Hra na školku probíhá tak, že si vezmeme hračky, v případě Em jde převážně o panenky nebo malé figurky princezen a vyskládáme je do kroužku. Jedna figurka je paní učitelka. Figurky většinou předem pojmenujeme (respektive Em mi vyjmenuje jak se jmenují a já se snažím si to zapamatovat). Potom si vezmu figurku z kroužku, jdu s ní středem kroužku k jiné figurce, kterou si vyberu. Dojdu k figurce a pozdravím ji slovy „Hallo!“. Em se této figurky hned ujme a pro odpověď na pozdrav zopakuje repliku. Svojí figurkou řeknu „Wie heißt du?“ a vysvětlím Em, že musí odpovědět „Ich heiße …“. Takto hrajeme dokud se všechny figurky neprostřídají. Různě měníme role, že někdy Em chodí s figurkou a ptá se „Wie heißt du?“ a já tou figurkou, kterou si k rozhovoru vybrala, odpovídám.

V tomto útlém věku je asi ještě těžké rozeznat ten rozdíl mezi „Wie heißt du?“  a odpovědí „Ich heiße …“. Při hře se snažím výrazně intonovat, aby bylo jasné, že jde otázku, ale stejně se často stává, že mi Em odpoví tím, že po mě zopakuje „Wie heißt du?“ a zřejmě si neuvědomuje na co se jí ptám, jinak by po mě otázku neopakovala. Věřím ale, že toto je pouze záležitost tréninku a že když se obě fráze budou dostatečně dlouho opakovat, děti si je postupem času zapamatují.

Wie geht’s?

Tuto hru jsme zkoušeli i s jinou otázkou, a sice „Wie geht’s?“ (Jak se máš?). Dětem jsem pro zjednodušení řekla, že mohou odpovídat buď „gut“ (dobře), „schlecht“ (špatně), nebo „super“. A tak jsme opět ťapkali s figurkami. Figurka doťapká, pozdraví, řekne „Wie geht´s?“ a čeká na odpověď. Dítě svojí figurkou odpoví. Je dobré když se pak také zpětně zeptá „Wie geht´s?“, aby si tak frázi samo vyzkoušelo.

Než utvoříme samotný kroužek z figurek, někdy předchází hra, že do školky nejprve ty děti musel někdo přivést. Em tak má dvě figurky (dítě a rodiče), někde jako zazvoní, a já s figurkou paní učitelky pozdravím „Guten Tag!“. Dítě se svými figurkami pozdrav automaticky pozdrav opakuje, a krásně si tak ukládá do paměti frázi pro „Dobrý den“.

U hry na školku samozřejmě můžeme použít různé druhy otázek a odpovědí. Považuji ale za důležité jich nekombinovat příliš najednou. Smysl této hry spočívá v tom, že figurek je pokud možno dostatečně, aby se fráze mohla neustále opakovat. Celý kroužek se o celém kroužku musí křížem krážem dozvědět jak se kdo jmenuje. Ideálně budete s dětmi frázi tak dlouho opakovat, než se jim dostatečně vštípí a budou pak schopny ji vytvářet automaticky.

Hra na školku samozřejmě neplatí jenom pro němčinu. I fráze jako „What’s your name?“, „My name is…“, „How are you?“ nebo i fráze z úplně jiných jazyků se dají v pohodě aplikovat.

V dalších dílech vám poreferuji např. o tom, jak děti učit základní slovíčka opačného významu (alt – starý X neu – nový, schnel – rychle X langsam – pomalu) poměrně zábavnou postřehovou metodou, a o dalších vychytávkách.

Pro více tipů si rozhodně přečtěte i starší příspěvky:

Další tipy

Další od stejného autora

Odlučitelná předpona – nenechejte ji, aby se z věty nenápadně vytratila!

Všechna následující slovesa mají jeden společný rys – když je používáme ve větě, často je …